Ve světě financí jsem se ocitl v roce 1997, když jsem nastoupil na provozně ekonomickou fakultu, a protože jsem nechtěl jsem být finančně závislý na rodičích, začal jsem hledat práci.
Zaujal mě inzerát jedné poradenské společnosti, která hledala nové finanční poradce. Práce mě bavila, takže jsem zde zůstal 5 let.
Jak už to, tak bývá, když už nemáte, co straně dát, nebo ona vám, rozhlížíte se co dál. Shodou okolností mne v té době oslovil člověk pracující v bance, který vyřizoval úvěry pro bytová družstva a společenství vlastníků s tím, že hledá někoho, kdo by uměl kromě úvěrů vyřídit i dotace na opravy.
Byla to vítaná změna, navíc v té době zde kromě zprostředkovatelů úvěrů, kteří mnohdy zastupovali jen jednu stavební spořitelnu, nebyl nikdo, kdo by nabízel klientům vyjednání výhodného úvěru na opravy, vyřízení administrativy, zajištění stavební povolení a dotací. Rozhodl jsem se vytvořit ucelený poradenský servis, díky němuž klienti měli vše potřebné pohodlně na jednom místě a nemuseli trávit čas hledáním jednotlivých dodavatelů.
A ono to fungovalo, měl jsem klienty po celé republice, od Chomutova, až po Veselí nad Moravou.
Pak ale přišel rozvod a najednou jsem potřeboval hypotéku na byt. V té době běžela naplno dotace Zelená úsporám, jejíž příprava vyžadovala hodně času, a proto se mi nechtělo ještě běhat po bankách.
Můj spolužák z vysoké v té době pracoval jako finančního poradce a shodou okolností přecházel k nové společnosti.
Řekl jsem si fajn, bude to brnkačka, vyjedná mi výhodnou hypotéku, vyřídí papírování, nebudu se muset o nic starat.
Bohužel opak byl pravdou, protože místo porovnání bank a upozornění na všechny záludnosti mi sdělil, že bude stačit, když zajdeme do banky, kde vyplním žádost na přepážce a uvidí se.
To tedy bylo na hony vzdáleno mojí představě finančního poradenství. Hypotéku jsem potřeboval opravdu rychle, tak mě napadla zoufalá myšlenka, jít rovnou do své mateřské banky, kde jsem měl účet od prvního ročníku.
Říkal jsem si, znají mě, nikdy jsem po nich nic nechtěl, určitě mi snesou modré z nebe. Omyl.
Paní, co mě měla na starosti pořád chtěla další a další podklady, konec byl v nedohlednu, takže mi logicky došla trpělivost.
Co teď? Pokud jsem nechtěl absolvovat tyto dva omyly potřetí, musel jsem jít na celou věc systematicky, tzn. porovnat si aktuální nabídky většiny bank, zjistit jaká mají omezení, jaké podklady budou potřebovat, s jakými poplatky musím počítat a jestli je nelze nějak ukecat na nulu, a hlavně jak dlouho jim to bude trvat?
Jen pro srovnání, zde je žádost o dotaci a zde žádost o hypotéku. Tam, kde Zelená se vyřizovala dva měsíce, měl jsem svoji hypotéku za 3 týdny podepsanou.
Dotace následně skončily a nemusel jsem se dvakrát rozmýšlet, co budu dělat dál.
Hypotéky se staly srdeční záležitostí. K tomu jsem dostudoval práva, díky čemuž klientům pomůžu s právní problematikou. Vše, co jsem do té doby dělal, mi poskytlo zajímavé zkušenosti.
Finanční poradenství je určitě užitečná věc. Když jsem dělal finančního poradce, říkali nám ve firmě, že jsme takoví lékaři rodinných financí.
To ale platí za předpokladu, že není preferován osobní zájem a zisk, před zájmy klientů. Nicméně i přes všechny nejušlechtilejší myšlenky není v silách jednice znát všechny pojistky, hypotéky, půjčky, kreditky apod.
Proto jsem si řekl, že pokud chci klientům opravdu dobře radit např. s financováním bydlení, musím znát perfektně hypotéky. A to bez specializace nejde.
